Temný rytíř (The Dark Knight )

Nový snímek Temný rytíř je vskutku superhrdinou jak má být. Dlouho všichni s nadějí čekali na jeho příchod a když se tak stalo, způsobil solidní humbuk všude, kde jen ukázal svá špičatá ušiska. Už jen například dlouho udržované 1. místo v žebříčku IMDb, je nejen podivuhodným kouskem hodným tohoto létavce, ale samozřejmě i rovněž velmi dobrou vizitkou, která v leckom vzbudí značnou zvědavost. A že se má na co těšit.
Příběh pokračuje tam, kde v předchozím filmu (Batman začíná - Batman Begins) skončil, což bylo objevení se nového potížisty ve městě, Jokera, který o sobě dal vědět charakteristickou žolíkovou kartou na místě činu. A právě na něho se Temný rytíř soustředí především. Joker se dohodne s místní mafií na tom, že zbaví město svého maskovaného ochránce, dusícího podsvětí, čehož se ujme po svém. A tak začíná v Gothamu chaos, se kterým se musí vyrovnat nejen Batman, ale i nový návladní Harvey Dent (fanoušci série vědí), kteří to vskutku nebudou mít snadné...
Dějová linka, která je rozvinuta v dvou a půl hodinovou stopáž, překvapuje především svou zvláštní konstrukcí, kterou bych snad mohl přirovnat, v pozitivním slova smyslu, k houpačce. Dynamičtější momenty se střídají s dramatem a příběh stále zažívá nějaký ten zvrat nebo změnu směru. Rozhodně zde není tolik patrné klasické příběhové schéma, které je v mnoha filmech cítit natolik silně, že může divák přesně odlišit, kdy končí která fáze děje a začíná další. A to se v Temném rytíři právě příliš nekoná, což je rozhodně plus, neboť tak příběh získává na přirozenosti. Samotný děj je navíc v některých chvílích nečekaně svěží a nebojí se pustit i do méně obvyklých poloh. Potěšující mi rovněž přišlo, že romantická linka je zde překvapivě osekána na minimum a prostá obvyklých klišé, a tak konečně vidíme superhrdinu, který se věnuje pořádně svému řemeslu a neběhá literárně půl filmu za sukní. Na druhou stranu samozřejmě, že i zde se najde několik momentů, které nepůsobí zcela logicky, ale to už bývá v kinematografii zvykem, a navíc u filmu založeném na komixu se dá leccos odpustit.
Jak napovídá samotný název, tak je nový snímek o poznání temnější než svůj předchůdce. A to především díky postavám, neboť právě jim se snímek věnuje bezkonkurenčně nejvíce. Téměř by se dalo říci, že je z Temného rytíře cítit víc příklon k dramatu, než k akční podívané, a je to jen a jen dobře. Mnozí chválí opravdu skvělého Jokera v podání zesnulého Heatha Ledgera, který dostal na plátně velmi mnoho prostoru a divák tak chvílemi možná ani neví, zda je film o Batmanovi či o něm. Je to ale dobrý tah, protože tato postava je výtečně napsaná i zahraná a skutečně je zajímavé sledovat jeho prapodivnou narušenou mentalitu, se kterou tyranizuje své okolí. Je slizký a děsivý zároveň, má své drobné (zlo)zvyky a maličkosti, díky kterým působí neskutečně živě. A přitom stále jde o záporáka, který má svou vlastní filosofii, podle které jedná a která ho definuje, není tedy plochým charakterem, což je podstatné. Koho ještě baví ti věční zlosynové, co jsou jen prvoplánově zlí? Joker určitě není chlápkem, kterého by chtěl kdokoliv normální potkat. Ale i přes všechen prostor, který mu je věnovaný, zbyl přeci jen nějaký vzduch i pro hlavního protagonistu Batmana. A co se týče vývoje jeho charakteru, tak ten mě těší snad ještě více, než Jokerovo zpracování. Konečně se zde totiž setkáváme s hrdinou, který nepředstavuje Mirka Dušína v masce, ale naopak nám od posledně značně potemněl a získal tak paradoxně na lidskosti i realističnosti. Nový Batman tak působí konečně dospěleji a převyšuje mnoho jiných hrdinů, kteří jsou pro veřejnost většinou patřičně „učesaní“. Není vzorem, kterého budou rodiče dítěti podstrkovat při každé příležitosti, zato je rozhodně tím, koho si nejen ony děti mohou snadno zamilovat. Jen ten jeho hluboký hlas působí stále trochu rušivě, na druhou stranu je příjemné vidět, že se někdo zamýšlel nad jeho maskováním vskutku do důsledků a tak není třeba jako Superman, kterému pro oblbnutí všech kolem stačil „důmyslný“ převlek v podobě jiného účesu a dioptrických brýlí. Stejně tak v poloze lehkomyslného milionáře Waynea je Christian Bale stále velmi přesvědčivý a příjemně tak vytváří protipól vážného Batmana. A ani ostatní herci nezklamali.
Co se vizuálního ztvárnění týče, je snímek vyveden v mnoha momentech téměř až civilně a po většinu času připomíná svým střihem a kamerou spíše než superhrdinský akční velkofilm psychologické drama s prvky thrilleru. Souboje od posledního filmu ztratily trochu na vyčítané nepřehlednosti a například mně osobně již přijdou zcela optimální. Samozřejmě si i zde užije divák mnoha batmanových vychytávek a s nimi spojených efektních scén, z nichž možná nejzajímavěji působí jeho alternativní využití pro mobil.
Když přijde v hollywoodských trhácích na hudbu, máte velkou pravděpodobnost, že se o ní postaral buď James Newton Howard nebo Hans Zimmer, zde máme pro jistotu tyto chlapíky oba, ostatně stejně jako v Batman začíná. Hudební motivy jsou z části přejaté již z minula, zčásti nové, stále však jsou atmosférické a k ději filmu se hodí, byť by někdy možná neuškodilo, kdyby byly o něco výraznější a nekrčily se tolik na pozadí filmu. Možná to byl ale záměr k jakémusi akčnímu minimalismu, který ze snímku šeptá na mnoha místech a naopak uvolňuje prostor právě pro již zmíněné propracované charaktery.
Temný rytíř je dobře ukuchtěným produktem, který byl vytvořen s ohromnou dávkou pečlivosti a promyšlenosti, což se dnes zas tak často nevídá. Rozhodně ne u filmů s takovým mainstreamovým potenciálem. Proto je tato cesta, kterou si autoři vybrali o to obdivuhodnější, neboť z filmu čiší pocit, že kráčí tam, kam sami chtějí. Je jen na divákovi, jestli se chce vydat za zrcadlo s nimi. Fanoušci předlohy by neměli váhat, Temný rytíř však může potěšit i jiné skupiny. Je libo temně laděný příběh, který narozdíl od většiny svých souputníků z komixu značně dospěl? Zkuste a uvidíte sami.

Tomuto snímku udílím (z pěti lopatiček):